Kdo jsem ...

Jmenuji se Andrea Bučková...

Jsem především maminkou dvou úžasných dětí Vašíka a Amálky a také ženou skvělého a podporující muže Tomáše.

Také jsem komunitní porodní asistentkou, laktační poradkyní, lektorkou kurzů jemného zrození, certifikovanou poradkyní pro zpracování placenty, masérkou, víceprezidentkou profesní organizace porodních asistentek UNIPA a tím můj výčet pomalu končí.

A jak k tomu ke všemu došlo.....?

Psal se rok 1995 a já navštěvovala základní školu v Sokolově tč. 9 ročník, když má spolužačka při výběru dalšího vzdělávání pronesla větu :"pojď se mnou na zdrávku". Koukala jsem na ní a i když jsem o této možnosti nikdy nepřemýšlela a nebyla ani nijak okouzlena, souhlasila jsem a absolvovala přijímací zkoušku na Střední zdravotnickou školu v Karlových Varech. Po úspěšném složení zkoušky jsme společně nastoupily na studium všeobecné sestry. Byly to celkem fajnové čtyři roky ukončené úspěšnou maturitní zkouškou v roce 2000. A co dál....? Přece nepůjdu pracovat...chci víc. A proto jsem hledala obory, které se otvíraly ke studiu na Vyšší zdravotnické škole v Karlových Varech. Byl to obor porodní asistentka a já si řekla proč ne. V roce 2001 jsem tedy nastoupila k dalšímu studiu. Bohužel to trvalo pouze rok a poté pro nedostatek studentek škola tento ročník uzavřela. Čekání na znovu otevření jsem si zkrátila prací. Pracovala jsem v domě s pečovatelskou službou, na dialýze, pár dnů na gynekologii a nakonec tři roky na chirurgii. Mezitím byl opět otevřen studijní obor porodní asistentka a já do něj opět nastoupila, tentokrát ale již při zaměstnání. Nic méně i tak se mi podařilo v řádném tříletém termínu tento obor dostudovat a v roce 2005 jsem získala absolventský diplom jako Diplomovaná porodní asistentka. V té době už jsem opět pracovala na gynekologicko porodnickém oddělení nemocnice v Sokolově. Další studia jsem neplánovala a přijímala učení svých starších kolegyň. Hned rok po studiu se uvolnilo místo na porodním sále, kde jsem po roce začala pracovat jako vrchní sestra. V roce 2009 přišel můj první zlomový bod a kdo naší rodiny vplul náš prvorozený syn Václav. Bylo to krásné období plné zvratů. Svou práci jsem natolik milovala, že jsem se po půl roce vrátila zpět na půl úvazku, neboť jsem měla obrovské štěstí a o Vašíka se nám dopoledne starala nejskvělejší chůva na světě...dnes vím, že nikdo není skvělejší než maminka, ale tehdy jsem to takto cítila... Byla jsem zpět v práci, která mě bavila a naplňovala. A jak šel čas čtyři roky na to vplula do našeho života naše druhorozená dcera Amálka... i nyní jsem plánovala stejný scénář a tedy po půl roce nastoupit zpět na své pracovní místo...to mi už bohužel či Bohu dík nebylo umožněno...Byl to můj třetí mezník v životě kdy jsem začala smýšlet jinak... Jinak o životě, jinak o zrození a smrti...prostě jinak. Nezapadalo to úplně do konceptu zdejší porodnice a já nastoupila dočasně na interní JIP v sokolovské nemocnici. Od této chvíle pro mě slovo dočasně znamená 3 roky. Nelituji...rozšířila jsem si pracovní obzory, poznala spoustu nových lidí. Někteří prošli, aniž by se zastavili, někteří zůstávají navždy...

Poté přišel další zlom a já si naivně myslela, že poslední... výběrové řízení na pozici vrchní sestra gynekologicko porodnického oddělení v nemocnici v Chebu jsem v lednu roku 2016 vyhrála a slíbila zde vedení oddělení i nemocnice, že oddělení zkultivuji a dovedu ke zvýšení počtu porodu. Neváhala jsem a téměř okamžitě po mém nástupu v březnu 2016 konala. Schůzka s vedením novorozeneckého oddělení dopadla nad očekávání skvěle. Z oddělení začaly mizet lahvičky s čajem pro miminka, ženy si po porodu mohly užívat alespoň částečný bonding. Přijela nás školit paní doktorka Magdaléna Weberová Chvílová z havlíčkobrodské porodnice o kojení a důležitosti bondingu v první tzv. zlaté hodince po porodu. Absolvovali jsme školení Jemného zrození a zdálo se, že všechno nabírá ten správný směr a v Čechách vzniká porodní centrum a porodnice s lidským přístupem. Jezdily ženy z blízkého, ale i velmi vzdáleného okolí. Podařila se nám navázat spolupráce s komunitními porodními asistentkami, které pracovaly v Anglii a od nich jsme se také naučily spoustu technik a především vedení porodu pod vodní hladinu. My byli šťastní, že to jde i v českých podmínkách a ženy vděčné, že našly respektující místo pro svůj porod. Byla to bohužel pro mě pouze doba dočasná a opět se naplnil význam tohoto slova a tedy tříleté trvání. Po třech letech vyhrála i zde lidská závist a nepřejícnost. 

Je na řadě další zlom a já už nepřemýšlím o tom, zda je poslední... byla jsem odvolána z funkce vrchní sestry i přes to, že měsíc před tím jsem za svou vysoce odbornou práci a zkvalitnění služeb v oboru porodnictví v chebské nemocnici, obdržela z rukou hejtmanky kraje a krajského radního pro zdravotnictví cenu Zdravotník karlovarského kraje. Byla jsem umístěna na gynekologickou ambulanci a byla mi odňata veškerá práva a přístupy do PC, nesměla jsem navštěvovat ženy na oddělení šestinedělí. po dvou měsících jsem toto neustála a podala výpověď.....od té doby pracuji jako komunitní porodní asistentka. 

Od března roku 2020 pracuji na částečný úvazek jako porodní asistentka v porodnici v Rakovníku, což mi umožňuje doprovázet ženy a být jejich osobní porodní asistentkou v této porodnici.